Trocha inspirace! Mých 7 oblíbených fotografů a proč je mám ráda

Vždycky chceme to, co nemůžeme mít. Možná proto se tento článek úplně vymyká mému fotožánru.

Všichni asi máme takové ty bláznivé sny, o kterých je občas hezké přemýšlet, ale ruku na srdce - pravděpodobně se nestanou. Co se týče mého seznamu střelených foto snů, jsou na něm položky jako "udělat photoshoot pro Vogue" nebo "jet jako fotograf na turné se známou kapelou". Konkrétní interprety si radši nechám pro sebe, ať nepůsobím úplně pomateně.

Tyhle šílené nápady a představy se jistým způsobem odráží i ve výčtu mých oblíbených fotografů. Kdybych měla udělat článek čistě o koncertních fotografech, určitě bych jich 7 dohromady dala, ale dnes si dovolím zaplout i mezi jiné žánry. Třeba se vám někdo zalíbí a taky se stane vaší inspirací. 

Takže se připravte, v dnešním článku budu rozdávat láááááááásku. Číslování je čistě náhodné. 

1. Annie Leibovitz

Už ani nevím, jak se tohle stalo. Pamatuju si, že to bylo někdy na začátku, když jsem ještě vůbec nevěděla, co bych měla fotit a patlala jsem páté přes deváté. Viděla jsem o Annie dokument, u kterého jsem si tehdy říkala, že ta holka je fakt dobrá. 

Samozřejmě se mi líbilo, že je to holka, protože focení dlouhá léta spadalo spíš do mužských záležitostí. Přilepená k obrazovce jsem byla hlavně u částí, ve kterých jela turné s Rolling Stones (tou kapelou) a fotila pro Rolling Stone (ten magazín). Je posledním člověkem, který na fotce zvěčnil Johnna Lennona. Bohužel ji neminula nějaká ta feťácká aférka a ze závislosti se podle Wiki léčila 5 let.

V dokumentu mě zaujala i jistá pompézní scéna vytvořená k jedné jediné fotce, na které Kirsten Dunst v obřích šatech a ještě větší paruce představovala Marii Antoinettu. Všechno se to muselo chystat asi tak pět dní, Annie pak přišla, párkrát cvakla foťákem a řekla "hotovo". Yay, jdem to zas sklízet!

Možná jste zaznamenali nedávnou aféru kolem jejího photoshootu s gymnastkou Simone Giles, která mě osobně dost mrzí, protože Annie považuju za jednu z nejlepších a nepřijde mi, že by udělala nějakou chybu. Ale to je asi na názoru každého.

The Rolling Stones, Philadelphia, 1975. Foto © Annie Leibovitz. Z knihy 'Annie Leibovitz At Work'

2. Robert Vano

Robert Vano by se do tohoto seznamu pravděpodobně vůbec nedostal (i když je skvělý), kdybych čirou náhodou nečetla jeho knihu Fotka nemusí být ostrá. Je krásně napsaná a můžu ji doporučit všem - i lidem, kteří se pohybují v úplně odlišných foto žánrech, než pan Robert, což platí i pro mě.

I když má knížka jen pár stránek, je hodně poučná a dost mě obohatila nejen z praktické "fotící" stránky. Nedočtete se v ní jen o focení obecně, ale také o Robertově životě a jeho cestě. Hodně jeho názorů se ztotožňuje s mými, proto si jej velmi vážím jako člověka a mám velký obdiv pro to, co dokázal. 

Ještě před koronakrizí jsem stihla jednu z jeho přednášek v Bruntále. Zpětně mě docela mrzí, že jsem se nepřihlásila i na workshop, protože přednáška byla skvělá. Z mého nynějšího pohledu absolutně nedokážu pochopit, jak toho jeden člověk může zažít a dokázat tolik. 

Knížku doporučuju na tisíc procent! Zdroj

3. Bettina Dupont

Tuhle fotografku jsem objevila, když jsem si před lety zakládala Flickr. Tuším, že je z Francie a najdete ji třeba na Instagramu. Nikdy jsem nepochopila, proč má tak málo sledujících a neznám nikoho, kdo by měl podobný styl. 

Líbí se mi, že na mnoha fotkách vidíte přímo ji, často totiž pracuje s autoportréty, které pak upravuje. Miluju také její cit pro postprodukci a za tu dobu, co ji sleduju, je vidět, že se hodně zlepšila.

Za každou fotkou vidím nějaký význam, který ke mně někdy promlouvá více, někdy méně. Ale pokaždé, když se mi její fotka objeví na zdi, na chvíli se na ni musím zadívat. Nechápu, kam pro ty nápady chodí.

4. Evelyn Benčičová

Čtete Vogue? Tak možná znáte i Evelyn. V druhém českém čísle módní bible mě jeden photoshoot dostal natolik, že jsem si prostě musela najít člověka, který to fotil. 

Pak mě zaujalo ještě víc, že autorka se narodila v roce 1992 v Bratislavě. Za a) proto, že je fakt mladá a za b) proto, že mi její tvorba přijde světová. Jsem jen o dva roky mladší a mám z ní takový ten pocit, že zatímco ona kolem dvacítky už měla nakročeno k parádní kariéře, já za sebou ještě tahala dřevěného kačera a o životě jsem věděla leda tak to, že je těžký.

Můžete ji sledovat třeba na Instagramu, což můžu silně doporučit. Její tvorba je šíleně inspirativní a rozhodně ve vás dokáže zanechat různorodé emoce.

Z photoshootu ve Vogue.

5. Honza málem fotografem

Hunz tu zkrátka musí být. Z mého seznamu nej fotografů se jako jediný zabývá focením krajin a donwhillu. A taky je to můj mladší bratr, protože #photofamily.

Když jsem začínala víc fotit, projevoval se u něj tvrdý foto nezájem - jezdil v lese na kole a máma každý víkend trnula hrůzou, s jakým zraněním se vrátí domů. Moc tomu nepřispěl ani fakt, že jí pokaždé ukazoval super fotky ze závodů, na kterých zpravidla ležel na zemi v hromadě prachu s kolem ležícím o pár metrů dál.

Netrvalo to tak dlouho a začal mi krást můj stroj smrti (čti Canon 100D), aby si jen tak něco vyfotil venku nebo nafotil jeho downhill kámoše v akci. Tyto tajné půjčky (já bych tomu natvrdo říkala krádeže) se mu přede mnou moc nedařilo zatajovat, protože jsem pokaždé z objektivu vysypala pískoviště.

A zatímco jsem trpěla tvůrčí krizí, bratr to vesele rozjížděl na Instagramu - pokud ho tam ještě nesledujete, tak to udělejte. Navíc si vymyslel boží název, který mu dodnes závidím, a který určitě nějak musí souviset s matčiným fanatickým sledováním pohádek. Vždycky jsem říkala, že to bude mít zásadní vliv na naši psychiku.

I když je to můj mladší bratr a z logiky věci by mě měl pěkně vytáčet, musím uznat, že mě v mnoha věcech předstihl a taky je pro mě inspirací. Nebál se investovat do dražší fototechniky a vždycky věřil tomu, že uspěje. 

Jedna z bratrových nedávných downhill fotek. Fotil i úvodku tohoto článku.

6. Tom Pallant

Dávali jste pozor na začátku, když jsem psala, že mezi moje bláznivé fotografické sny patří fotit pro Vogue a jet turné s kapelou? Kdybych si mohla vybrat, s kým to turné pojedu, tak Yungblud by byl určitě v top 10. Akorát Yungblud už má Toma. 

Pomalu ho ani nemůžu nikde sledovat, protože mu proklatě závidím život, fotografický styl, fakt, že nemusí trčet tři songy v pitu a pak odejít, ale může fotit všechno... 

Moc ani nevím, co dalšího psát, aby to neznělo zahořkle. Tak se radši rovnou jděte podívat, co ten kluk tvoří.

Vlevo Tom v akci, moje fotka z Yungbludova koncertu v Praze. 

7. Vojta Florian

Když jsem přemýšlela, kterého českého fotografa koncertů sem dát, bylo to docela těžké. Za tu dobu, co se občas zjevím na nějaké akci, jsem jich dost poznala osobně nebo jejich tvorbu sledovala ještě předtím, než jsem pořádně sama začala fotit kapely. Mohla bych sem dát třeba Rustyho, Čestmíra, Milana...

Nakonec jsem se rozhodla pro Vojtu Floriana, kterého sleduju na Instagramu a tuším, že jsem ho potkala na The Computers na Strahově. 

Jeho fotky se mi líbí, protože dokáže zachytit atmosféru a hlavně momenty interakce interpreta s publikem, což se mi v drtivé většině případů nedaří.

Vždycky mě zaujme světlo, kompozice, barevnost a fotky mě zkrátka vtáhnou do děje, i když na koncertě nejsem. Když vidím jeho fotky z koncertů a srovnám je s ostatními od jiných fotografů, tak ty Vojtovy často zvláštním způsobem vybočují a přijdou mi jiné. Jestli to čteš, napiš mi prosím, jak to děláš, dík.